Po úrazu hlavy trpí dívka ztrátou paměti. Její mozek se každé dvě hodiny restartuje a vrací se zpět do dne, kdy utrpěla vážné poranění hlavy.
Pokud znáte film Na Hromnice o den více, pak si možná budete umět alespoň trochu představit, co se děje této 17leté dívce. Každé ráno se probouzí do stejného dne, konkrétně do 11. června. Události po tomto datu si vůbec nepamatuje. Píše si poznámky a vše si fotí, aby se mohla vždy rychleji zorientovat. Jestli se jí však někdy paměť vrátí, to nikdo netuší.
Podle všech vyšetření byla v pořádku
Riley Horner byla zdravá 16letá teenagerka, která na střední škole působila v týmu roztleskávaček. Jedno taneční vystoupení ji však připravilo o paměť na dlouhé měsíce. Když omylem dostala kopanec do hlavy, její život se otočil vzhůru nohama. Od té chvíle si nedokázala udržet v paměti jedinou vzpomínku.
Každé dvě hodiny se její paměť vymazala a vrátila se do 11. června. Její maminka jí musela pořád znovu vysvětlovat, co je za den, kde je a co se stalo. Navíc začala trpět i záchvaty podobnými epilepsii. Podstoupená lékařská vyšetření však neukazovala žádný problém. Neměla viditelně poškozený mozek, žádné krvácení nebo nádor. Doktoři byli naprosto bezradní a předpokládali, že postupem času se Riley paměť znovu vrátí, ale jisti si tím úplně nebyli.
Přišla o život, jaký znala
Mezitím žila dívka dlouhé měsíce ve zmateném světě. Docházka do školy se pro ni stala neuvěřitelně náročnou. Každé ráno hledala svoji školní skříňku. Sama řekla, že je to děsivé, když si uvědomí, že její mozek není schopen udržet nové vzpomínky. Ještě více se však trápila její maminka, která viděla, jak Raily utíkají její nejlepší roky života.
Přišla o svého přítele i kamarády, nemohla už trénovat se skupinou roztleskávaček. Dělala si mnoho poznámek a fotografií, aby se mohla rychleji zorientovat. Bohužel vše, co si stihla o svém stavu uvědomit, po dvou hodinách zmizelo a Railey musela začínat zase od začátku. Desítky lékařů a mnohá vyšetření však ke zlepšení jejího zdravotního stavu nepomohly.
Odjely trénovat na specializovanou kliniku
Poslední šancí tak pro ně byla specializovaná klinika v Utahu, kde se věnují tréninku kognitivních funkcí. Railey a její maminka sem odcestovaly s velkou nadějí. Podle vyšetření aktivity jejího mozku se zjistilo, že část zodpovědná právě za tvorbu vzpomínek nevykazuje žádnou aktivitu. Na této klinice však věděli, jak neaktivní oblasti mozku trénovat, aby začaly opět fungovat.
Railey začala podstupovat terapii, která zahrnovala trénink koordinace a paměti. Již po několika dnech její matka zaznamenala první výsledky. Railey se ráno probudila a pamatovala si, že jsou na tom místě kvůli doktorovi. Poprvé po dlouhých měsících se neprobudila do 11. červena. Railey pokračuje v rehabilitačním programu a zdá se, že její život se postupně vrátí zpět do starých kolejí.
Zdroj: Fumara
