Toxická pozitivita je poměrně častým důsledkem propagovaných trendů moderního světa. Může ale mezi lidmi nadělat víc škody, než užitku.
Toxickou pozitivitou by se dalo nazvat takové lhaní si do kapsy, kdy rozumově vnímáme reálné nebezpečí a nutnost přiměřené reakce, ale jsme prostě za každou cenu pozitivní. Vezměme za příkladnou situaci probíhající pandemii koronaviru. Lidé, kteří i přes narůstající počty obětí, jsou stále zatvrzele pozitivní a celou situaci popírají, okolo sebe šíří takzvanou toxickou pozitivitu. Je to asi stejné, jako když se pasažér padajícího letadla pokouší ostatní pobavit osvědčeným vtipem o létání.
Toxická pozitivita a její projevy
Falešná útěcha, která se nezakládá na pravdě může vést ke zcela zbytečným zmatkům a utrpení. Tak nějak by se dala falešná pozitivita charakterizovat. Často ji okolo sebe šíří lidé a média, která podlehla modernímu trendu o nutnosti pozitivního myšlení za každé situace. Lidé, uměle si udržující falešný pozitivní postoj bývají lehkovážní, méně zodpovědní a mají většinou menší schopnost empatie. To je vlastnost díky které se člověk může vcítit do pocitů jiného člověka.
Toxicky pozitivní lidé mají často zkreslené vnímání reality a své toxické myšlení si neuvědomují. Škodí tak nevědomě sobě i svému okolí. Zastavit a usměrnit takové chování je ale téměř nemožné. Ti lidé jsou natolik zahleděni do svého nuceně pozitivního názoru, že odmítají vzít v úvahu jakékoli racionální argumenty a ignorují vše, co slyší od ostatních. Ti pak většinou, frustrováni pocitem, že hází hrách na stěnu, se uchýlí k ústupu a s věčně vysmátým jedincem se přestanou bavit.
Reálné uvažování nás chrání. I to negativní.
Každý reálně uvažující člověk, který se ocitl v krizové situaci, prožívá negativní emoce. Je to nutné a zdravé. Potřeba střízlivě vyhodnotit nastalou situaci je zároveň pokusem naší osobnosti nalézt východisko, naplánovat postupné kroky ke zvládnutí krize a tím se ochránit. Toto je také cesta ke klidu a získání rovnováhy i v nekomfortní situaci. Kdo tohle umí a provozuje, bývá zpravidla daleko méně zasažen panikou v případě, ze se celková situace nevyvíjí dobře.
Těžko zhodnotit, co toxicky pozitivního člověka vede k tomu, aby ostatním vnucoval svůj zkreslený názor na věc. Možná je to podvědomý strach a tím i popírání skutečnosti. Může to ale být i vlastní sobectví, kdy upřednostňuje svůj dobrý pocit za každou cenu. Těmto toxickým lidem je totiž jedno, jak se cítí ostatní a jaká rizika jim hrozí, záleží jim jen na jejich dobrém pocitu a také na tom, aby nemuseli své chování přizpůsobovat situaci, kterou popírají.
Zdroj: The Psychology Group
