Dívka pokreslila bílé zdi barevnými voskovkami. Když to uviděla její matka, očekávala pokárání a trest. Nic z toho se však nedostavilo. Reakce ženy byla naprosto překvapivá.
Není žádným překvapením, že děti mnohdy kreslí po zdech. Je to přirozené, vidí totiž na stěnách velkou plochu, kde mohou být kreativní, rodiče to však moc netěší. Odstranit a omýt takové výtvory dá dost práce, občas je dokonce potřeba i nově vymalovat. Proto se i dívka v našem příběhu obávala potrestání za ozdobení zdí.
Vytoužený a dlouho očekávaný dáreček
Ke 4. narozeninám dostala dívka svůj vytoužený dárek, krabičku s 64 voskovkami. Konečně dostala možnost výplody své fantazie přenést i na papír. Ale A4 se na její mistrovské dílo zdála malá a k použití všech 64 barev nedostačující. Její myšlenky se tedy začaly ubírat jiným směrem.
Najednou ji to napadlo. „Zdi budou perfektní plochou pro můj výtvor.“ Hned si představila, jak krásně by se vyjímala její krajina na nějaké ze zdí bytu. Zároveň však věděla, že bude lepší svou kresbu umístit na nějakou z těch méně viditelných. A pak našla to perfektní místo. Rozhodla se pro stěny v maminčině šatní skříni.
Vyzdobení stěn malůvkami z fantazie malé dívky
Okamžitě se vkradla do ložnice a přistoupila k šatní skříni. Jakmile ji otevřela, její představivost se rozjela na plné obrátky. Ihned se dala do odzkoušení svých nových výtvarnických potřeb. Plány a myšlenky se jí v hlavě střídaly tak rychle, že je sotva dokázala přenášet na bílou stěnu.
Ta byla již po chvíli zaplněna červenými, fialovými, oranžovými, modrými, žlutými a zelenými číslicemi, písmeny a nesčetnými obrázky. Velkou část zabírala duha, která úhlopříčně protínala celý prostor. Napravo od ní zářilo slunce a odzdola rostl velký strom, na jehož větvi byla připevněná velká houpačka obklopená spoustou dětí.
Matka přistihla malou dceru při činu
Ve chvíli, kdy začala obdivovat svou hotovou kresbu, uslyšela matku volající ji k večeři. Dříve než však stihla cokoliv odpovědět, zaslechla blížící se kroky. Po pár nekonečných sekundách se konečně otevřely dveře skříně. Hlavou se jí teď proháněly zcela jiné myšlenky. Co když se bude mamka zlobit? Bylo to i dost pravděpodobné, když bez jejího svolení pokreslila její šatnu.
Jakmile zrak ženy přešel od holčičky na kresbu, naprosto se zarazila. Po hlubokém nádechu jí ztuhnul výraz ve tváři. Dívka už už očekávala výprask. Najednou se však matka otočila zpět k dítěti a řekla: „Zbožňuji to, moc se mi to líbí.“ Dívku to nesmírně potěšilo, dokonce tak moc, že dnes, i 45 let poté, její skříň zdobí kresby dětí.
Zdroj: UberAlles
