Pravděpodobně neexistuje silnější vztah, než ten mezi rodičem a dítětem. Někdy jsou ale právě tyto vztahy pořádně napjaté a přináší problémy.
Zdaleka se ale nejedná jen o extrémní případy rodičů, kteří své dítě týrají. Naopak. Většina rodičů je přesvědčena, že všechno dělají pro dobro dítěte a vychovávají ho nejlepším možným způsobem. O to je to horší, protože řada z nich si není ani ochotna připustit, že je na jejich způsobu výchovy dětí cokoli špatně, a odmítá jakýkoli nezúčastněný názor. Pokud se některé typy chování stále opakují, mohou mít za následek traumata, která si potomek nese po zbytek života.
Neumí dítě pochválit ani povzbudit
Je málo dokonalých dětí, které jsou šikovné na vše a ve škole jsou jedničky. Většina dětí sem tam nějaký neúspěch zažije. Problém nastává ve chvíli, kdy rodič vnímá a komentuje jen ty neúspěchy a pořád se k nim dokola vrací. Když dítě přinese pětku z matematiky, dostane vyhubováno a je označováno za lajdáka a hlupáka. Když si pak známku vlastní snahou opraví, nepřichází pochvala ani uznání, ale přejde se to mlčky a bere se to za samozřejmé.
Emoční výbuchy jsou na každodenním pořádku
Každému se občas stane, že neudrží nervy na uzdě. Problém nastává v situaci, kdy se to děje denně. Pokud rodič každé ráno křičí na předškolní dítko, aby sebou pohnulo, že kvůli němu přijde pozdě do práce, je něco špatně. Rozhodně to není chyba dítěte, že rodič neumí plánovat čas. Dítě dokonce nemůže ani za to, že si nedokáže zavázat dostatečně rychle tkaničky. Často mu v tom totiž brání právě hysterický křik a vlastní pláč.
Pořád dítě porovnávají s někým lepším a úspěšnějším
Rodiče se často v dobrém úmyslu domnívají, že dítě takto povzbudí k lepším výsledkům. Tak to ale zpravidla nefunguje. Málokteré dítě má tolik sebevědomí, aby se rozhodlo předstihnout onen nepřekonatelný vzor. Obvykle to končí rezignací dítěte na veškeré pokusy o úspěch. Některé z dětí se dokonce v rámci sebeobrany zatvrdí a rozhodnou se, že když nemohou být nejšikovnější a nejhodnější, budou alespoň nejzlobivější. Holt každý chce v něčem občas vyniknout.
Realizují si skrze svého potomka svoje touhy a sny
Tito rodiče mají pocit, že to, co nedokázali oni, musí chtít dokázat jejich dítě. Touhy a sny ale nebývají geneticky podmíněny. A pak se objevují nešťastné děti, které jsou nacpané v hokejovém dresu a přitom mají strach z agresivity, která tento sport provází. Nebo naopak aktivní kluci, kteří by se rádi honili na hřišti za míčem, ale musí trávit hodiny a hodiny vrzáním na housle, protože maminka se nedostala na konzervatoř a oni musí tu křivdu napravit.
Zdroj: VeryWellFamily
