Neuvěřitelný příběh dvou rodin, kterým v porodnici vyměnily dcery. Dnes jsou dospělé a nemohou si na nic stěžovat.
Na záměnu dětí se přišlo, až když byly holčičkám tři roky. A to úplnou náhodou. Obě se narodily ve stejné nemocnici jen 15 minut po sobě. Přestože si matky všimly, že mají jejich dcery jiné oblečení, byly personálem ujištěny, že došlo pouze k záměně jejich košilek. Nic netušící ženy si tedy z porodnice odnesly cizí dítě.
Na záměnu se přišlo náhodou
Kateřina a Milada dnes už mají 23 let a jsou to šťastné mladé ženy. Jejich životní příběh je fascinující a dočkal se knižního i filmového zpracování. Nechybělo však mnoho a nemuseli bychom je vůbec znát. Na to, že jsou děvčata u cizích matek, se totiž přišlo úplnou náhodou. Matka Milady si totiž jednoho dne ve školce všimla malé Kateřiny, která jako by z oka vypadla jejím dvěma starším dcerám. Navíc si moc dobře pamatovala, že byla s její maminkou ve stejné porodnici. A to jí nasadilo brouka do hlavy.
Svěřila se se svým podezřením mamince Kateřiny a obě děti podstoupily test DNA. Ten potvrdil, že nejsou biologickými dcerami svých rodičů. Pro všechny to byl neuvěřitelný šok. Žádná z matek si neuměla představit, že by si teď dcery jen tak vyměnily. Rozhodly se tedy, že začnou pomalou změnou. Rodiny se začaly často vídat, a to včetně všech prarodičů. Jednu dobu dokonce žili všichni v jednom domě.
Odloučení na šest měsíců rodiny nezvládly
Pak jim odborníci doporučili, ať se alespoň na šest měsíců přestanou stýkat, aby měly dívky šanci zvyknout si na nové prostředí v biologické rodině. Už po třech měsících se však obě maminky rozhodly toto trápení ukončit. Vzpomínají, jak každý den plakaly, protože nemohly vidět dítě, o kterém si tři roky myslely, že je jejich vlastní. „My dvě matky jsme spolu plakaly po telefonu každý den a o tři měsíce později jsme se rozhodly, že už nemůžeme bojovat, setkaly jsme se a slíbily si, že už nás nikdy nic nerozdělí,“ vysvětlila biologická matka Kateřiny.
Poté se opět všichni vídali každý den. „Kojila jsem ji, učila jsem ji první slova, jak bych se jí mohla najednou úplně vzdát. Musíme se o všechno podělit,“ dodala. Děvčata tak zůstávala primárně u biologických rodičů, ale obě rodiny k sobě měly tak blízko, že se dívky cítily jako sestry. Chodily do stejné třídy a vybudovaly si velmi pevný sesterský vztah. O tom, že byly v porodnici vyměněné, se dozvěděly, když jim bylo osm let.
Děvčata si nechala svá původní jména
Rodiny slavily všechny svátky společně a trávily spolu prázdniny. Autor knihy „Sestry navždy“ k jejich poutu řekl: „Dnes jsou to spíše dvojčata než sestry a mezi oběma rodinami panují silné pocity lásky.“ Jediná věc, která zůstávala nedořešená, byla jejich jména. Nakonec se obě dívky rozhodly ponechat si svá původní jména. Budou tak navždy symbolizovat pouto, jež mezi těmito dvěma rodinami vzniklo.
Zdroj: Fumara
