Profesi pečovatelky se věnuje spoustu let. Za tu dobu se setkala s mnoha umírajícími. Z jejich vyprávění pak dokázala sestavit pět věcí, kterých její umírající pacienti nejvíce litovali.
Australská zdravotní sestra, která působila mnoho let v paliativní péči, odhalila, čeho její pacienti nejvíce litují. Měla mnoho zvláštních zážitků s umírajícími lidmi. Byla svědkem toho, jak v se v posledních dnech života řadě lidí rozjasňuje vědomí. Jako by mnohem více chápali důvody, proč přicházíme na tuto zemi a co je tu naším úkolem. Mnozí tak přišli na to, že by spoustu věcí ve svém životě udělali jinak.
Už by nežili podle očekávání ostatních
Přáli si žít život, jenž by více odrážel jejich vlastní přání a autenticitu, než ten, který od nich očekávali ostatní. To bylo to nejčastější, co lidé zmiňovali. Mnozí si nesplnili většinu svých snů, protože se nerozhodovali ve prospěch svého vlastního chtění. Často v sobě nenašli dostatek odvahy k tomu, aby se postavili vlastním strachům nebo předsudkům okolí.
Muži by mnohem méně pracovali
Zejména muži pak zmiňovali lítost nad tím, že v životě zbytečně tvrdě pracovali. Litovali toho, že jim uteklo dětství jejich dětí a společné rodinné zážitky. Dnes už by stejnou chybu neudělali a mnohem více času by trávili se svými dětmi a rodinou. U žen tato lítost nebyla tak výrazná, a to zejména proto, že momentálně odchází generace žen, které často byly ženami v domácnosti. Dnešní pracovně vytížené matky se k mužům s touto lítostí možná připojí, až nadejde jejich čas.
Byli by upřímnější a nebáli by se vyjádřit své pocity
Většina lidí litovala toho, že se nikdy nenaučili vyjadřovat své skutečné pocity. Často kvůli tomu, aby zachovali mír v rodině, mezi přáteli nebo na pracovišti. To pak vedlo k určité zahořklosti a zášti, kterou pociťovali, protože nemohli naplno projevit svoji jedinečnou osobnost. Kvůli tomu pak žili průměrný život, který se neslučoval s jejich představami, a plně tak nerozvinuli svůj potenciál.
Nikdy by si už nenechali ze života utéct staré přátele
Téměř všichni na smrtelné posteli vzpomínali na své staré přátele. Byli si tak blízcí a postupem let tato přátelství ochladla. Každý měl plnou hlavu vlastního života, a tak se postupně přestali vídat. Kdyby mohli opakovat svůj život, nikdy už by se o své staré přátele nenechali připravit a udržovali by s nimi pravidelný kontakt.
Byli by mnohem šťastnější
Přáli by si také být mnohem šťastnější. Náhle si uvědomili, že štěstí je otázkou volby. Je to rozhodnutí jako každé jiné. Když se zavřete do vzorců chování a prožívání svého života, na jednu stranu se cítíte bezpečně, ale nežijete autenticky. Nejste už schopni z této bezpečné zóny vystoupit a začít se bláznivě smát třeba úplným nesmyslům. Ovládne vás strach, že vás okolí odsoudí nebo že před nimi ztratíte tvář, a tak si nedovolíte projevit se způsobem, který by vám přinášel radost.
Zdroj: Insider
