Pár Aaron a Rachel Halbertovi jsou hrdými rodiči pěti malých dětí. Manželé jsou běloši a všech jejich pět dětí jsou černoši.
Presbyteriánští misionáři Aaron a Rachel Halbertovi se během své známosti shodli, že chtějí adoptovat děti, protože, jak Aaron řekl deníku The Washington Post, je to „logické vyústění jejich postoje k životu“. A dohodli se, že nebudou adoptovat bílé děti, protože věděli, že bílé děti si budoucí rodiče vybírají spíše. Bylo to rozhodnutí, které mělo změnit jejich životy tím nejsrdečnějším způsobem, jaký si lze představit. Byli si vědomi všech nenávistných komentářů, jež mohli očekávat, ale přesto byli odhodláni děti adoptovat a poskytnout jim bezpečný život plný lásky.
Dvojice adoptovala dvě afroamerické děti
Aaron vyrůstal se svými rodiči misionáři v Hondurasu, kde byl podle svých slov „modrooký běloch s bavlněnou čepičkou, který vyčníval z davu“. To mu však pomohlo cítit se dobře mezi lidmi jiných ras, jak říká, což Rachel, jež vyrostla v deltě Mississippi, trvalo několik let, než si to osvojila. Jelikož měli potíže s přirozeným početím, obrátili se nakonec na adopční agenturu v Mississippi a tamním pracovníkům řekli, že chtějí adoptovat pouze tmavé děti.
Poté počala pomocí IVF
Manželé Halbertovi už další děti mít nechtěli, ale pak se dozvěděli o Národním centru pro dárcovství embryí, křesťanské bance embryí, která „zachraňuje“ přebytečná zmrazená embrya vzniklá při léčbě IVF. Obvykle jsou tato embrya – jež se skládají jen z několika buněk – zničena nebo předána vědě, jakmile se jejich biologickým dárcům podaří jedno z nich implantovat.
Křesťanská centra však přijímají „dary“, které pak mohou „adoptovat“ páry, jež mají problémy s početím. Manželé byli „hluboce dojati“ myšlenkou na další děti – a chtěli, aby jejich nové přírůstky zapadli mezi své sourozence – a tak si Rachel nechal implantovat dvě afroamerická embrya. Netušili však, že jedno z těchto embryí se opět rozdělí, takže se jim narodí trojčata, a ne dvojčata, jak očekávali.
Stále naráží na nepochopení
Manželé v současné době slouží jako misionáři v Tegucigalpě v Hondurasu, ale Aaron ze zkušenosti ví, jak podivných pohledů se jim dostane, až se svými třemi novými dětmi vyrazí na americký jih. Vzpomíná, jak se na jeho rodinu s odporem dívaly starší bělošky nebo černošská matka, která jen kroutila hlavou. Hrdí rodiče se však nenechávají negativními postoji ovlivnit a radují se ze své krásné rodiny a zdravých dětí, jimž dali milující a láskyplný domov.
