Narodil se s velkým nádorem v obličeji. Matka ho odmítla vidět a o jeho přijetí do rodiny se hlasovalo. Dnes je úspěšným mužem a vypráví svůj životní příběh s nadhledem.
Tvář novorozeného chlapce byla tak zdeformovaná, že si jeho matka přála, aby zemřel. Rozhodně si nedokázala představit, že takové dítě bude součástí jejího života. Ledy se však postupně začaly prolamovat a chlapec byl do rodiny přijat. To však jeho útrpný život teprve začínal. Okolí a především ostatní děti mu jeho netypické vzezření neustále připomínaly. Dokázal se však se všemi překážkami vyrovnat. Jako první z rodiny vystudoval univerzitu a stal se známým novinářem, spisovatelem i ministerským mluvčím.
Týden se na něho nepřišla podívat
Robert Hodge se narodil v roce 1972 v australském Brisbane. V tu dobu se ještě nepoužíval ultrazvuk, který by odhalil vady v těhotenství, a tak pro rodinu se čtyřmi dětmi nastal po porodu šok. Jeho maminka z výrazu lékařů vyčetla, že se jim něco na dítěti nezdá. Zeptala se, jestli je v pořádku. Lékaři jí však řekli, že ne. Má obrovský nádor na obličeji a jeho nohy jsou také zdeformované.
Když ho pak spatřila na vlastní oči, propukla v hysterický pláč a odmítala ho celý týden vidět. „Přála bych si, aby zmizel nebo zemřel nebo tak něco. Řekla jsem personálu nemocnice, že své dítě nechci. Neexistuje, že bych si ho vzala domů,“ napsala si tehdy do svého deníku. Robert musel zůstat v nemocnici a tady podstoupil několik prvních operací.
Starší sourozenci pro něj zvedli ruku
Přestože jeho matka byla přesvědčená že si ho domů nikdy nevezme, chodila ho i s jeho otcem pravidelně navštěvovat. Postupně, když se vzpamatovala z prvotního šoku, byla ochotná syna vzít domů. Měla však velké obavy, že by její páté dítě mohlo negativně ovlivnit životy ostatních sourozenců, a tak se rozhodla, že nechá svoje děti hlasovat. U nedělního oběda je tedy vyzvala, aby zvedl ruku ten, kdo si přeje, aby se Robert stal součástí jejich rodiny. Souhlasili všichni.
Robert tak nakonec vyrůstal ve své biologické rodině a sám zaznamenal, že když mu bylo asi 10 let, přístup jeho matky k němu se změnil. Tak dlouho jí trvalo, než se s jeho postižením vyrovnala. Od té doby však od rodičů cítil velkou podporu. Ta mu pomáhala překonat těžké chvíle, kterým musel později čelit na veřejnosti. Podstoupil i velmi náročné operace, jež jeho tváři daly normálnější vzhled. Přes všechny útrapy nebo možná právě díky nim byl motivován vyniknout na jiném poli a něco dokázat.
Jeho životní příběh je inspirací pro mnohé
K nadšení jeho rodičů tak byl první, kdo v historii rodiny vystudoval univerzitu. Stal se novinářem, spisovatelem i mluvčím australského ministra. V roce 2000 dokonce nesl olympijskou pochodeň na hrách v Sydney. Sám má dvě dcery a uvedl, že plně pochopil chování jeho matky, až když se sám stal otcem.
Přejete si pro své dítě to nejlepší. Když se narodí viditelně deformované, není to jen o vizuální stránce. Promítne se do této vady vše, co vás i jeho v budoucnu čeká. Nechcete, aby vaše dítě čelilo takové výzvě, a nejste si jistí, zda jí dokážete čelit i vy sami. Robert se naučil své dcery plně respektovat a nikdy od nich neočekával, že budou dokonalé.
V posledních letech se však naštěstí mnoho věcí mění. Společnost je celkově mnohem tolerantnější k odlišnostem, což v sedmdesátých letech rozhodně neplatilo. Odsouzení střídá soucit, ale i obdiv k takovým lidem. Velmi často totiž těm zdravým dokazují, že když má člověk vůli, pak může v životě dosáhnout čehokoliv, bez ohledu na to, jaké překážky jsou před něj položeny.
Zdroj: Twice
