Neustálé spory mezi tchyní a snachou jsou poměrně časté. Jen málokterá žena se svou tchyní má krásný a vřelý vztah. A mnohdy i přesto, když se velmi snaží. Tento nemalý a nelehký problém se objevuje po celém světě.
Na tohle nelehké téma je napsáno i několik literárních děl. Bohužel, tchyně si nevybírá snachu a snacha si nemůže vybrat tchýni. Mnohdy je tchyně opravdu velký rodinný konflikt nebo dokonce zkáza rodiny.
O tom ví své i hrdinka příběhu, který jsme pro vás připravili níže. I když konečně našla muže svého života, vybudovala rodinný život, vzájemnou upřímnou a krásnou lásku, tchyně byla ta, která tuto rodinnou harmonii znepříjemňovala. Níže si přečtěte zkušenost ženy, která se s vámi o ni ráda podělí. Kdo ví, možná je tu někdo, kdo prožívá stejně nepříjemné chvíle.
Bezcitná tchyně
Již z předchozího vztahu mám jednu dceru. Celý začátek vztahu byl krásný, zalitý sluncem, ovšem, rok po narození dcery a sňatku přišel zvrat! Můj manžel opustil rodinu a beze slova odešel. Neozýval se a nejevil žádný zájem o svou dceru, proto jsem se rozhodla být jediným rodičem, ale zároveň jsem Olze chtěla vynahradit i otce a být oběma rodiči zároveň.
Několik let jsem žila v zátiší společenského života. Až po pár letech, jako blesk z čistého nebe se objevil Andrey. Měli jsme společné známé a dali jsme se do řeči. Po pár schůzkách jsme se do sebe zamilovali. Andrey věděl, že mám dceru Olgu, ale i tak jsem jej ujišťovala, že dcera je síla mého života a nikdo není důležitější než ona.
Nevadilo mu to, souhlasil. Měla jsem štěstí, můj nový muž je velmi laskavý a ohleduplný člověk. Navíc si i velmi rychle začal rozumět s mou dcerou, a to je pro mě velmi důležité. Po krátké době začala Andreye oslovovat tati, což bylo pro změnu pro mého muže radostná novina. Po nějakém čase jsme se dohodli, že bychom mohli žít společně jako šťastná rodina a vzít se.
Reakce tchyně
Všichni jsme se na svatbu a společné žití jako krásná rodina těšili. Ovšem, jediná tchyně z toho radost neměla a veškerý ten šílený kolotoč začal. Tchyně dala dosti najevo, že se jí nelíbí, že její syn si má vzít ženu, která je již jednou vdaná a má dítě.
Jistojistě mě to urazilo. Ale i s tímto věděním jsem doufala, že se náš vztah časem zlepší. Snažila jsem se, byla jsem vstřícná, ale beznadějně. A co bylo nejhorší? Nesnažila se ani skrýt, že jí vadila má dcera Olga. Jelikož dcera nebyla natolik vyspělá, aby vztahům rodiny dobře porozuměla, nechápala, proč ji babička odmítá a nechce s ní trávit čas.
Nikdo nečekal a nepožadoval po tchyni, aby milovala mou dceru jako její vlastní vnouče, ale domnívali jsme se, že ji bude brát jako člena rodiny. Vše se obrátilo vzhůru nohama tehdy, když dcera tchyni přinesla sadu tužek. Dárek vyrazila dceři z ruky a s nepříjemným a zlým pohledem vyjekla: není vám stále jasné, že nechci být s cizí holkou? Nepotřebují cizí vnoučata, chci svá vlastní! Jakmile manžel uviděl chování své matky, ihned pochopil, co se tu celou dobu dělo.
Bez zbytečných slov svou matku slušně požádal, ať z našeho domovu odejde a již nechodí. Jsem šťastná za to, že se za nás manžel postavil, a je mi opravdu velmi líto, že se se svou vlastní matkou pohádal kvůli mně.
Radostná zpráva
Smutek vystřídala radost. Zanedlouho jsme se dozvěděli, že čekáme další přírůstek do rodiny. Jsme šťastní, ale jedno mě přece jen trápí – tchyně. Manžel nemá zájem s ní mluvit, natož ji oznámit mé těhotenství.
