Svobodné matky se stále potýkají se stereotypy. Mnoho lidí nevěří, že by se o své dítě dokázaly náležitě postarat. Přitom pokud v sobě najdou vnitřní sílu, jejich dítě dostane vše, co potřebuje.
Životní příběh nejmenované svobodné matky se může pro mnohé stát inspirací. Otěhotněla s milovaným partnerem, který si ji ovšem odmítl vzít za ženu a následně se s ní i rozešel. Jelikož žila v malém městě, musela čelit pohrdání, a to dokonce i ze strany svých vlastních rodičů. Ti měli pocit, že je žena zahanbuje, a i když rozhodnutí ponechat si dítě bez legitimního svazku nakonec respektovali, snažili se při výchově vzít vše do vlastních rukou.
Psychika se odrážela i na fyzické stránce
Žena dlouho žila v domnění, že její existence bez muže je zbytečná, o své dítě se nedokáže postarat a že neúplná rodina dítě poznamená. Rodiče jí neustále připomínali, že svobodná matka svému synovi nikdy nemůže být dobrým vzorem, a ona jim věřila. Až zpětně si uvědomila, že je to nesmysl a že záleží jen na tom, jak se k situaci postaví.
V té době začala přibývat na váze a celkově se po fyzické stránce zanedbávat, proto její zájem o muže a i zájem ze strany mužů upadl. Jedinou útěchou jí byly psychologické knihy a články, ze kterých se učila, že jen šťastná matka může mít šťastné dítě. Opravdovou pomoc jí ale nabídla až bývalá spolužačka Nina, která do městečka přijela navštívit své rodiče. Nina studovala psychologii a rozhodla se svou kamarádku vyslechnout a začít s ní podnikat kroky k vnitřnímu uzdravení.
Dokázala se postavit na vlastní nohy
Krůček po krůčku na sobě žena začala pracovat. Vyzkoušela mnoho technik a metod a snažila se si svůj život utřídit. Odstěhovala se od rodičů, s pomocí bratrance našla svému synovi školku a sama se nechala zaměstnat jako myčka nádobí. Zažádala si o sociální dávky, což nebylo vůbec snadné, protože předtím o jejích financích rozhodovali pouze rodiče. Nesmyslnou byrokracii a celou životní situaci ale začala brát s humorem.
Z kritiky už si nic nedělala
Samozřejmě se nový život neobešel bez hádek s rodiči, dokonce spolu na nějakou dobu úplně přerušili komunikaci. Když syn začal chodit do školy, situace se ještě zlepšila, jelikož zde potkal i další spolužáky, kteří vyrůstali bez otce. Žena o sebe znovu začala pečovat, zhubla a vypadala mnohem šťastněji. Kritice vdaných matek se ani tak neubránila – tvrdily, že její život bez muže není naplněný a že s mužem po boku by se nemusela líčit a chodit na kosmetické procedury. Péči o sebe vnímaly jako urputnou snahu najít si manžela.
V partnerství už ale žena dávno žádný smysl nespatřuje. Zvykla si na svou osamělost, a dokonce si ji oblíbila. Dokáže se o sebe postarat, vydělat peníze pro sebe i své dítě a zvládat každodenní problémy sama. Za žádným princem na bílém koni už se nehoní, věří, že vše má svůj čas a jednou se vhodný partner objeví. Tak jí to ostatně vyvěštila i kartářka.
