Monotónnost každodenního života nás snadno může jistým způsobem ukolébat. Mnohdy pak ztratíme ze zřetele delší cíle či zájmy, které jsme si předtím vytyčili.
Je tudíž zcela na místě si občas připomenout opravdové hodnoty, podle nichž jsme se rozhodli žít. Tuto zemi totiž nakonec všichni opustíme s jedním ze dvou pocitů, tedy spokojeností, nebo lítostí. Dokud jsme naživu a můžeme své okolí ovlivnit, měli bychom udělat vše pro to, abychom naplňovali také vlastní cíle a sny. A lidem na smrtelné posteli je pak obvykle mnohem více líto ne to, co udělali, ale právě to, co si nechali ujít.
Přehnaná kritika k vlastní minulosti
Je třeba upozornit, že jsme kolikrát právě ukvapeni stran našeho minulého já. Zapomínáme totiž na momentální detaily, které nás mohly zrovna k takovému rozhodnutí dovést. Pak se viníme z toho, že jsme byli pasivní, naivní, hloupí a podobně. Mnohdy jsme však v minulosti udělali to nejlepší, co šlo. Nenechme se tedy zatěžovat minulostí, protože tu nezměníme. Lze si z ní jen vzít poučení, které aplikujeme na dny budoucí.
Australská sestra Bronnie Ware dlouhou dobu pracuje s umírajícími pacienty. Za tu dobu zachytila 4 nejčastější případy lítosti, které lidi pronásledovali v posledních dnech.
Kéž bych do toho dal tehdy všechno
Mnoho z nás je dlouhodobě ochromeno tím, že nebudeme nějakou věc dělat „správně“. Případně jsme tak paralyzováni zdánlivou nedosažitelností snů, že nakonec raději neděláme vůbec nic. Skutečnost je však taková, že kratší cesta k cíli než pokus-omyl reálně neexistuje. Jakmile se o něco pokusíte, riskujete chybu, současně je však i naděje na úspěch. Dokud však budete stát na místě, je neúspěch jedinou možnou variantou.
Chtěl jsem trávit více času se svou rodinou
Koníčky, kariéra a další zájmy jsou nepochybně velmi důležitou složkou našich životů. Je však chybou nechat se od nich zaslepit od těch věcí, na kterých v životě opravdu záleží. Právě proto si mnoho lidí na sklonku života přeje, aby trávili mnohem více času se svou rodinou a dalšími blízkými.
Kdybych svůj názor vyjádřil jasněji
Celý lidský život je příliš krátký na to, abychom ho strávili předstíráním toho, co nejsme. Snažme se dávat jasně najevo své postoje i za cenu toho, že to bude nepříjemné. Nelžeme o názorech, chraňme si vlastní hodnoty a bojujme o ně. Jakmile začneme s přetvářkou, ničíme především vlastní vnitřní svět, což se nevyhnutelně projeví i na tom vnějším.
Kéž bych si dovolil být šťastnější
Štěstí není nic, co by se nacházelo někde venku. Je to v první řadě věc osobní volby, zda si spokojenost dovolíme, či nikoli. Vnější okolnosti s tím mají mnohdy společného jen velmi málo. Můžeme mít totiž všechno, po čem toužíme, stejně však nebudeme prožívat nějakou osobní spokojenost. Budeme se mnohem více cítit prázdní. Ke spokojenosti není potřeba extrémní bohatství. Právě toho umírající často litují – že si nedovolili být šťastnější.
Zdroj: Twice
