Až 35 % žen se ve svém zaměstnání setkalo s nějakou formou sexuálního obtěžování. Podle psychologů k němu dochází z několika důvodů.
Pokud si procházíte nejrůznější statistiky, zjišťujete, že obtěžování žen – ať již na pracovišti, na akademické půdě či na ulici – není takovým problémem, jakým ho společnost dělá. Opak je ale pravdou. Do statistik se propisují jen přiznané zkušenosti, které poškozená osoba nahlásila příslušným úřadům. Ve skutečnosti je obětí sexuálního násilí mnohonásobně více a netýká se jen žen, zažívají ho i muži, i když v menší míře.
Mají muži k obtěžování žen důvody?
Stále větší část žen dostává odvahu promluvit o svých zkušenostech se sexuálním obtěžováním. Tuto sdílnost, na níž je navázána elementární osvěta, vyvolal úspěch hnutí #MeToo. Tématem se začali veřejně zabývat i psychologové, kteří přišli s nejčastějšími důvody, proč k obtěžování žen na pracovišti dochází. Prvním je touha chránit profesní území – muži pomocí sexuálního nátlaku ženy zastrašují, ponižují a snaží se je odradit od práce v „mužských“ profesích.
Podle psychologů je takové vnímání posíleno současnou kulturou, která ženy redukuje na sexuální objekty, což je devalvuje v pracovním prostředí. Vše se ještě stupňuje, pracuje-li žena na pozici, kde je důležitý její fyzický vzhled (recepční, sekretářka aj.) Druhým důvodem je domnělá nepřemožitelnost – muži využívají svoji moc. Jsou přesvědčeni, že je naprosto v pořádku se takového chování dopouštět.
Třetím důvodem je exhibicionistická porucha – nemocný člověk má nutkavou tendenci obnažit své genitálie před osobou, která vyjádřila nesouhlas s takovým jednáním. V tomto případě se sice jedná o úzkou skupinu lidí, avšak v poslední době narůstá počet žen, které oznámily podobnou zkušenost. Sexuální obtěžování je problematickou oblastí, řada obětí si s nastalou situací neumí poradit, a proto má často psychické následky, přičemž jsou známé i případy dlouhodobých traumat.
Definice obtěžování je sporná
Pokud se pokusíte vytyčit definici sexuálního obtěžování, zjistíte, že je v některých částech vcelku problematická. Obecně je tak definována jakákoliv forma nevyžádaného jednání sexuální povahy, které naruší osobní integritu člověka. Je vcelku lhostejné, zda bylo jednání verbální, neverbální či fyzické povahy. Obtěžování žen se ovšem neomezuje pouze na jasně ohraničenou oblast – za sexuální nátlak či obtěžování se dá považovat cokoliv, co je dotyčné nepříjemné.
Jedná se o velmi komplexní fenomén, který stále není jednotně interpretován ani psychology, advokáty, soudci a dalšími osobami, které tyto delikátní situace řeší. Dokonce ani ženy, které ho zažily na vlastní kůži, neví, jak na obtěžování reagovat. Prožité momenty pak často vedou k pocitům ponížení a oběti si s sebou do dalšího života mohou nést různá traumata, narušené sebevědomí či podlomenou sebedůvěru.
Sexuální násilí jako forma zneužití moci
Asi nejčastější případ obtěžování žen se děje z pozice jejich nadřízených. Ti zneužívají a demonstrují svojí moc nad druhým člověkem – mohou ho ponižovat, zmanipulovat nebo vytvářet sexuální nátlak. Zneužití moci pramení ze dvou nerovností – mocenské a genderové. Mocenská nerovnost je dána organizačně danými mocenskými nerovnostmi, genderová nerovnost pak nesrovnalostmi mezi muži a ženami (např. vedoucí pozice zabírají spíše muži).
Nicméně je dobré vědět, že obtěžování a osahávání jsou trestné činy. Už jen z této skutečnosti je důležité vědět, jak na obtěžování reagovat. Na prvním místě byste si měli stěžovat zaměstnavateli (v případě, že se incident/y odehrál/y v práci). Pokud se ten jeví nečinný, je na místě podat stížnost na inspektorát práce či na úřad práce (zaměstnavateli pak hrozí pokuta v řádech sta tisíců korun). Poslední možností je soudní proces.
Zdroj: CNBC
