Když se mladá žena dozvěděla, že své dítě nikdy neuvidí, zlomilo jí to srdce. Musela se zbavit všeho, co jí její miminko připomínalo.
Valerie zažila něco, co by si žádný rodič nikdy neměl prožít. Byla v 9. měsíci těhotenství a do porodu už jí zbývalo jen pár dní. Jenže se dozvěděla, že se její dítě určitě narodí mrtvé. Její bolest lze jen těžko popsal slovy. Zlomilo jí to srdce na několik malých kousků a myslela si, že už nikdy nebude šťastná. Chtěla se zbavit všeho, co by jí její miminko mohlo připomínat.
Nemohla se do pokojíčku ani podívat
Nejhorší pro ni bylo to, že doma na ni čekal pokojíček, který pro své dítě připravovali s manželem. Chvíli si nechala všechny věci, protože neměla ani na to kolem tohoto pokoje chodit, natož se do něj podívat. Celý rok nechala všechno nedotčené. Jednoho dne se ale rozhodla, že už toho bylo dost a že se musí posunout dál. Proto všechny věci vzala a chtěla je prodat na bleším trhu.
Postýlku si koupil starý pán
Tam ale moc lidí nemělo o dětské věci zájem a třeba takové postýlky si nikdo ani nevšímal. Dokud nepřišel jeden starší muž. Jmenoval se Gerald a ve svém volném čase rád předělával a restauroval starý nábytek. Proto ho napadlo, že by takto mohl využít i postýlku. Cítil ale, že Valerie si není prodejem postýlky jistá.
Gerald netušil, proč žena postýlku prodává. Myslel si, že její dítě je už asi starší, a tak nepotřebuje ani postýlku, ani kojenecké oblečení. Později se ale vše dozvěděl od své manželky, která s Valerií na trhu mluvila. Gerald dal postýlku do auta a nakonec se rozhodl, že ji Valerii vrátí. Ale přeměnil ji na malou a krásnou lavičku. Ta nyní stojí před domem Valerie jako vzpomínka na malého nenarozeného Noaha.
Zdroj: Chedonna
