Můj partner mě požádal o ruku. Souhlasila jsem však pod podmínkou, že výchovu svých dětí přenechá prarodičům. Zjistěte, proč k takovému ultimátu došlo.
Můj partner přišel o manželku a matku svých dvou dětí následkem těžké nemoci a zůstal s dětmi sám. Když jsme se poznali, netušila jsem, že z krátkého románku vzejde tak pevný a láskyplný vztah. Tomu však předcházelo dlouhé trápení mého muže i jeho dětí.
Děti si mě zamilovaly od první chvíle
Zamilovala jsem si obě děti (čtyři a šest let) během chvíle a je vidět, že i ony milují mě. Vše vypadalo velmi ideálně po celé dva roky vztahu. Po dvou letech mě partner dokonce požádal o ruku, bylo totiž patrné, že dokážeme rodinu spojit a může nám být skutečně takhle společně velmi dobře. I proto jsem s žádostí o ruku souhlasila.
Pokračování příběhu vám odvypráví můj nastávající manžel, jelikož pouze z jeho slov pochopíte naše společné rozhodnutí.
Má nastávající žena dělala šťastného mě i mé děti
Po odsouhlasení žádosti o ruku jsem byl skutečně šťastný. Zatímco jsme začali s prvními přípravami na svatbu, začala druhá vlna koronavirové pandemie. V té době mě má nastávající žena v noci náhle chytla za ruku a vysvětlila mi následující postup, kterým mě naprosto odzbrojila.
Chtěla, abychom děti dali mé matce na výchovu. My se mezitím vezmeme a budeme podle ní mnohem šťastnější. V opačném případě si děti mohu nechat u sebe, ale ona odejde. Tato slova jsem vůbec nechápal, jelikož jsem byl doteď názoru, že děti miluje a vždy se moc těší, až přijdou ze školy a budou moct spolu trávit veškerý volný čas. Jako by do mé nastávající manželky vešel zlý duch, který tato slova tlumočí.
Snoubenka mě donutila dát děti k mé matce
Těmito slovy mě v podstatě donutila k tomu, abych děti odevzdal své matce. Jako by to byl snad nějaký domácí mazlíček, který se dá tak snadno odevzdat a nechat převychovat. Vždyť mé děti ani nepotřebují jinou východu.
Tímto nočním výrokem mi má nastávající vlastně vnukla mnoho myšlenek do hlavy. Je pravda, že děti brzy vyrostou a já tak zůstanu úplně sám. Děti budou mít vlastní život a mně zbyde jen prázdný dům. To přece ale není důvod, proč je zrovna teď nechat odejít k mé matce a začít žít vlastní život bez nich, s novou ženou. Takhle přece správný život nefunguje, ne?
Raději zůstanu sám v dohledu své matky
Proto jsem začal uvažovat i o té možnosti, že skutečně zůstanu sám a budu se svou matkou vychovávat děti bez dalšího ženského elementu. Stejně můj dům není zas tak velký, abychom se do něj vešli, když budeme početná rodina. Možná moje konečné rozhodnutí nepochopíte, je totiž dost složité pro každého, kdo tuto záležitost nezažil.
Dva roky po smrti mé ženy jsem žil v absolutním pekle a nyní jsem se rozhodl žít jako normální člověk. Ovdověl jsem ve svých 37 letech a myslím si, že nyní, ve věku 39 let, ještě můj život nekončí. Proto jsem se rozhodl své děti přenechat výchově mé matce a já nadále žít ještě moc hezký život, plný novomanželské lásky a bez starosti o děti. Možná to všechno zní příliš tvrdě, ale věřte mi, že pro mě i pro mé děti je toto řešení mnohem lepší.
Zdroj: Redakce – krasnezeny.eu
