V dobách minulých nebylo nijak neobvyklé, že některé děti nekojila jejich vlastní matka. Díky tomu tak přežilo mnoho dětí, které by jinak byly odsouzeny k smrti hladem.
Selma Hayek tak na chvíli vstoupila do role kojné, v době, kdy měla roční dceru. Na jedné humanitární výpravě do Afriky se v nemocnici setkala s novorozencem, jehož matka nemohla kojit. K údivu všech si dítě vzala a za přítomnosti kamer a novinářů je nakojila. Přiznala, že měla smíšené pocity a výčitky svědomí směrem k vlastní dceři. Brzy si však uvědomila, že právě tento příklad může v její dceři vzbudit velkorysost a touhu pečovat o druhé. To považuje za jednu z důležitých věcí, které by jako matka měla svým dětem předat.
Nedokázala se na hladové miminko dívat
Každý ji zná a v některých rolích je jednoduše nezapomenutelná. Její ztvárnění Fridy Kahlo z ní udělalo hvězdu světového formátu. Do Afriky však přijela jako humanitární pracovnice. V té době kojila vlastní dceru, ale když viděla týden starého chlapce, jehož matka po porodu neměla mléko, nemohla jen nečině přihlížet. Miminko tak nakojila i přes přítomnost kamer. Jsou chvíle, kdy si uvědomíte, co je v životě opravdu důležité, a tak se o případné bulvární články nezajímala.
I když chvíli přemýšlela nad tím, jestli to není vůči její vlastní dceři neloajální, brzy tyto myšlenky zaplašila. Uvědomila si, že její dcerce nebude vadit, když se o mléko podělí s někým jiným, naopak nejspíš by na ni byla hrdá. Takový akt laskavosti ji může v jejím budoucím životě inspirovat k tomu, aby se sama chovala velkoryse, a k péči k ostatním lidem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Cizí dítě kojila i její prababička
Vzpomněla si také na událost, kdy její prababička, tehdy ještě v mexické vesnici, nakojila úplně cizí vyhladovělé dítě. Jeho usedavý a srdcervoucí pláč ustal ihned, jakmile si ho přiložila k prsu. Tuto situaci zná každá kojící maminka. Ta úleva, kdy se hladové dítě konečně dostane k mléku a přestane plakat, je příjemná a nepopsatelná. Kojení však z nějakého důvodu ve společností vzbuzuje jisté kontroverze, kdy se lidé dohadují, jestli kojit, do kdy kojit, nebo zda je vhodné kojit na veřejnosti a tak dále.
Přitom v minulosti byla kojící žena v mnoha kulturách vysoce ceněná. Znamenala totiž rozdíl mezi životem a smrtí dítěte. Říká se, že prostituce je nejstarším řemeslem, práce kojné však za ním nebude dlouho zaostávat. Zmínky o této profesi pochází už ze starověku a těmto ženám, které kojily cizí děti, se také říkalo „mokré sestry“. Za své toto povolání vzalo až ve 20. století, kdy se na trh dostalo první umělé mléko. V mnoha rozvojových zemích je to však dodnes jediná možnost, jak udržet dítě naživu.
Mnohde to bylo výnosné povolání
Když pomineme otrokyně, které za kojení nedostávaly nic, bylo to docela slušně placené zaměstnání. V Anglii v 18. století si tak kojná přišla na lepší peníze než tvrdě pracující dělník. V některých zemích byly kojné dokonce považovány za členy rodiny a měly nárok i na podíl z dědictví. Obzvlášť ženy z bohatých vrstev si tyto chůvy najímaly, přestože by mohly kojit samy. Pro ženu ve vysokém společenském postavení se kojení „nehodilo“ a odvádělo ji od jejích společenských povinností.
I přes nesporně dobrý vynález umělého mléka je to mateřské stále v mnoha ohledech nenahraditelné. Mnoho dnešních matek, jež nemohou kojit, dává přednost mateřskému mléku z mléčné banky než tomu umělému. Některé cenné složky, které mateřské mléko obsahuje, totiž není možné uměle vyrobit. Dítě je tak o ně ochuzené, pokud dostává pouze náhražku v podobě umělého mléka.
Zdroj: Brightside
