Lidé často a rádi nosí různé masky. Laskavý člověk se může schovávat za maskou nepřístupnosti a přísnosti. Povrchní osoba zase nasadí masku vlídnosti a přátelství. Můžete s někým sdílet jeden prostor roky a nemusíte odhalit jeho pravou povahu. Pak se ale stane něco na první pohled velmi banálního a všechny masky rázem spadnou a vy se nestačíte divit.
Dojemný příběh se dotýká podstaty
Za svou činnost si Alexey Prosecutor zaslouží naše uznání. Jeho slova mají hloubku a vystihují podstatu. Pochází z města Naberezhnye Chelny. Jsme rádi, že s vámi můžeme sdílet jeho příběh.
Lidské masky jsou velmi křehké
Alexejův příběh začíná velmi obyčejně. Bylo ráno a Alexey se vydal do práce. Už byl jen kousek o kanceláře, když si všiml malého opuštěného štěněte. Štěně bylo neurčité rasy a hrozně špinavé. Alexey neměl čas vrátit se s štěnětem domů, a tak se rozhodl, že ho s sebou vezme do práce a doufal, že si ho nikdo z jeho kolegů nevšimne. Schoval štěně do rohu místnosti. Jenže štěňátku se jeho nápad nezamlouval a dalo o sobě pořádně nahlas vědět. Vyběhlo ven a hlasitě vypísklo. V ten moment o jeho existenci věděli všichni Alexeyovi kolegové a masky začaly padat jedna po druhé.
Štěně odhalilo pravé povahy Alexeyových spolupracovníků
Paní Marie se vždy jevila jako laskavá a společenská. Ve firmě pracuje jako sekretářka. Vždy byla perfektně upravená a nalíčená. V okamžiku, kdy spatřila malé štěně, se její obličej zkřivil v podivnou grimasu. Zdánlivá laskavost byla pryč. Její maska se roztříštila na milion kousíčků při pohledu na malého chlupáče, který bezelstně mával svým ocáskem.
Ve stejném okamžiku do místnosti vstoupila paní Nina, která ve firmě pracovala jako uklízečka. Paní Nina byla starší žena. Vždy na Alexeye působila velmi unaveně, byla nevrlá a často také naštvaná na celý svět. Když ale spatřila Alexeyovo štěně, usmála se od ucha k uchu. Pod zlou maskou se skrývala citlivá a laskavá tvář. Alexey si začal uvědomovat, že své kolegy vlastně vůbec nezná, a to nevěděl, co ho toho dne ještě čeká.
Štěně se setkalo s jeho kolegou i přísným šéfem
Alexey už se ani nesnažil štěně před svými kolegy skrývat. Potřeboval jen dokončit svou práci a odnést si nového čtyřnohého kamaráda rychle domů. Malý nezbeda vyvolal v kanceláři rozruch. Nicméně reakce některých kolegů Alexey vůbec nečekal.
Jeho dlouholetý kolega Sergej byl k němu vždycky velmi vstřícný, soucitný a vypadalo to, že má rád úplně všechny. Když někdo řekl vtip, nahlas se zasmál. Jenže když zjistil, že má Alexey ve své kanceláři toulavého psa, nepřekročil jeho práh se slovy, že pouliční zvířata jsou špinavá a mohou přenášet nemoci. Podíval se velmi pohrdavě směrem k malému chlupáči a odešel. Přitom odhodil svou masku pokrytectví k Alexejovým nohám.
Posledním a nejpřekvapivějším zjištěním bylo setkání štěněte s Alexejovým šéfem. Pan Anatolij byl vždy velmi nepřístupný a přísný muž. Nebylo jednoduché se mu zavděčit. V ten den ale přišel do Alexejovy kanceláře, podíval se na malého pejska a jen konstatoval: „Vidím, že dnes potřebujete volno.
Dávám vám na dnešek volno. Prosím odneste si štěňátko domů, nenechávejte ho na ulici.“ pan Anatolij trochu v rozpacích sejmul masku nepřístupného vůdce a nesměle se usmál na štěně. Pak odešel.
Pravý charakter člověka nemusíte odhalit ani po letech
Nalezené štěně Alexeyovi pomohlo uvědomit si, že lidé neradi ukazují svou pravou tvář. Jenže stačí třeba i jen krátký okamžik a lidé přestávají hrát a projeví svou pravou povahu. Můžou to být vaši kolegové, přátelé nebo dokonce příbuzní. Najednou zjistíte, že jste je vlastně celou dobu vůbec neznali.
