Když její maminku hospitalizovali ve vážném stavu, najednou pocítila potřebu bilancovat jejich vztah matky a dcery.
Přemýšlela o všem, co jí její máma naučila, co vše spolu prožily. Jak situace vnímala ona a jak je asi vnímala její matka. A velmi silně si uvědomila, že mámu nikdy nemohla zcela pochopit, dokud se sama nestala matkou. Pochopila, jak to pro její mámu muselo být nesmírně těžké. Ostatně jako pro každou jinou, protože rodičem se nikdo nerodí a je to cesta, kterou každý vyšlapává sám a poprvé.
Matka v nemocnici
Vystoupila jsem z výtahu a sestra mi ukázala, do kterého pokoje mám jít. Když jsem vešla, uviděla jsem svoji mámu, zaintubovanou a se spoustou hadiček. Ticho přerušoval rytmický zvuk kyslíku, pípání a hučení jiných přístrojů. Opustila jsem svoji každodenní rutinu rodičovských pravidel, vyučování a přebalování.
Je mi 40 let a mám dva malé syny. Zrovna teď bych potřebovala podporu mé mámy, ta mi ji ale teď dát nemůže. Jak sedím na té nemocniční posteli, vzpomínám na vztah, který jsme spolu měly, a jak se během let měnil. Došlo mi, že jsem mnoho věcí nemohla pochopit, dokud jsem sama neměla své dva kluky.
Čekala jsem ještě několik dní, než se máma vzbudí, ale přesně už jsem věděla, co jí řeknu. Měla jsi to se mnou velmi těžké. Netušila jsem, kolik mateřská láska představuje bolesti a obětování. Sama jsem matkou už šest let a nechápu, jak si mohla přežít to emocionální bludiště. Dnes chápu, jak tě moje chování i životní volby mohly zranit.
Vždy tu pro dceru byla
Nikdy jsem se jako dítě necítila středobodem pozornosti své mámy. I když to tak bylo často a v mnoha ohledech, vždycky věděla, kdy je potřeba dát samu sebe na první místo. Zachovala si mnoho ze svých koníčků a vždy se řídila přesvědčením, že šťastné děti mohou vyrůst jen vedle šťastné matky. Dnes jsem ráda, že mě to naučila, protože z toho těží i vztah s mými syny.
Sama se snažím vychovávat je tak, aby byli zdraví, šťastní a vděční, aniž bych do nich promítala vlastní sobecké touhy. A to si mě taky naučila ty. Nikdy si mě netlačila žádným směrem. Nechala jsi mě, abych věci sama prozkoumala, experimentovala a to s sebou přineslo i neúspěchy a špatné volby. Vždycky jsi tam ale pro mě byla a bez výčitek.
Už chápu, jak těžké muselo být nechat mě, ať si projdu i bolestnými zkušenostmi. Přestože si často věděla, jak to dopadne, a já byla tvrdohlavá. Kolik slz, bezesných nocí a strachu o mě jsi za ty spousty let musela vytrpět. Teprve dnes to skutečně mohu docenit. A chápu, kolik síly a odhodlání je k tomu potřeba.
Nabytá moudrost
Když se máma po pěti dnech na JIP vzbudila, otevřela oči a stiskla mi ruku. Byl to silný okamžik dcery a matky. Potřebovala mě tak jako ještě nikdy. Než jsem musela odletět zpátky domů, řekla mi, jak je hrdá, že všechno tak dobře zvládám. A tím vplula opět do své mateřské role, která je v jejím pojetí tak podporující a nesobecká.
Maminka se začala postupně zotavovat a já musela odletět zpátky domů. Tam mě přivítalo neskrývané nadšení, spousta objetí, pusinek a úsměvů. Když jsem koukala na své syny, blesklo mi hlavou, zda si všimnou mé nově nabyté moudrosti. Ale ne, vrátila jsem se zpět do reality. Možná jednou, ale na to si počkám ještě mnoho let.
Zdroj: Mama365
