Následující příběh je zpověď podvedené ženy, které až po delší době došlo, že vše se děje z nějakého důvodu. Za nevěru svého manžela byla nakonec vděčná.
Vztahy jsou v dnešní době čím dál tím víc komplikované a zvláště v dlouho trvajících manželstvích často dojde k nevěře. Jak se dá takový problém vyřešit? Dá se vůbec překonat? Někteří jsou schopni zapomenout, to se ovšem dělá těžce, když vám následek partnerovy zrady běhá po domě. Všechno zlé je ovšem pro něco dobré.
Nikdo z nás to nečekal
Každý rok máme 15.srpna velkou rodinnou oslavu ve vesnici, kde žijí moji tchánové. Na návsi bývá prostřen velký stůl, zpívá se, tančí, víno teče proudem a všichni se jednoduše baví. Tentokrát se to ovšem změnilo, konkrétně v momentě, kdy na náměstí zastavilo auto a z něj vystoupila dlouhonohá blondýnka. Za ruku ji držela malá holčička a v momentě, kdy zamířily k mému manželovi, jsem začala mít blbé tušení, které se za chvíli mělo naplnit.
Můj muž zbledl jako stěna a okamžitě spolu začali o něčem horlivě diskutovat. Najednou žena odjela a malou holčičku zde nechala, ta se k manželovi okamžitě hlásila. Všem přítomným došlo, co se zde právě odehrálo. Můj manžel si našel milenku, ta se nyní rozhodla začít nový život s jiným mužem a nemanželské dítě se jí „nehodilo do krámu“. Provedli jsme i testy DNA, ale nebyly moc zapotřebí, podobali se jako vejce vejci.
Doufala jsem, že se jedná o zlý sen
Jakmile jsme tohle všechno řešili, nevěřila jsem, že se mi to skutečně děje. Myslela jsem, že se každou chvíli probudím a vše bude při starém. Neplakala jsem, nekřičela, nedělala jsem hysterické scény ani neházela věcmi. Nechtěla jsem se rozvést, nechtěla jsem totiž vůbec nic. První týdny byly příšerné, propadla jsem do depresí a nedokázala ani vstát z postele, natož jít například do práce. Každý z našich známých věděl, co se stalo. Aspoň naše děti neměly o ničem tušení, jelikož studovaly daleko od domova.
Malá dívenka pro mě neexistovalo. Přes všechnu tu zrazenou čest jsem ji neviděla. Manžel si najal raději chůvu, aby se o ni postarala a skoro se o ni nezajímal. Těžko říct, jestli mu byla skutečně tak ukradená a nebo jen nechtěl přilévat benzín do ohně kvůli mně. Od všech těch událostí uběhl již skoro rok a na malé se to začínalo podepisovat, potřebovala mateřskou lásku. Tu jsme jí ale ani jeden nedokázali dát.
Má nemoc vše od základů změnila
Jednoho dne jsem onemocněla zápalem plic. Nebylo to tak hrozné, abych musela do nemocnice, ale celé dny jsem prakticky prospala a nebylo mi vůbec dobře. Pamatuji si z nich nejvíce ty dvě velké dětské oči, které se o mě bály. Pokaždé, když jsem se vzbudila, tam byly a pozorovaly mě s láskou a něhou. To malé stvoření, u kterého jsem si přála, aby neexistovalo, se o mě bálo jako nikdo jiný a bylo tady vkuse pro mě.
Jakmile jsem se vyléčila, začala jsem věci vidět jinak. Došlo mi, že malá holčička nemůže být potrestaná za to, že můj muž nedodržel manželský slib. Ona se přeci nikoho neprosila, aby se narodila jeho milence. Byla jako vyděšené kůzlátko, které toužilo jen po tom, aby ji měl někdo rád a pečoval o ni s láskou. Rozhodla jsem se, že odteď tu pro ni budu. Ne jako její zlá macecha, ale jako matka, jelikož ta její si ji nezasloužila.
Od té doby již uplynulo dvanáct let a já nelituji jediného dne, který jsem své dceři věnovala. Dnes je jí 18 let a rozhodla se dokončit studio poblíž našeho bydliště, aby mi byla na blízku. Její biologická matka se nedávno ozvala, ona o ni již ovšem neměla zájem. Svou pravou mámu totiž měla přímo vedle sebe. A tak to má být.
Zdroj: UberAlles
