Jedna matka se svěřila s tím, že její poslední těhotenství bylo neplánované a stále si neumí ke svém dvouleté dceři najít cestu.
Jedna z našich čtenářek jménem Zuzana se nám svěřila s jejím příběhem, jak těžce se jí daří vychovávat dvouletou dceru, protože po pátém dítěti v žádném případě netoužila. Když byl jejímu nejmladšímu dítěti rok, otěhotněla – aniž by to chtěla. Byla vyděšená a smutná, ale s touto zprávou se smířila a těsně před loňskými Vánocemi porodila dceru Elišku. Většina rodiny a přátel jí přála vše dobré a říkala jí, že je to dar nového roku, ale ona byla jen smutná.
Další dítě nechtěla
Matka svou dcerou s přibývajícím věkem stále více pohrdá, přestože své předchozí čtyři děti šťastně vychovala. Se svou rodinou a čtyřmi dětmi byla velmi spokojená. Výchova čtyř dětí není snadná a je velmi finančně náročná. Navíc, jako rodiče už nemáte téměř žádný čas sami pro sebe. Její manžel, ačkoli zpočátku nebyl z tohoto nápadu nadšený, si zvykl a byl velmi šťastný, když se jim narodila dcera, přiznává žena.
S pátým dítětem se věci staly nemožnými
Žena uvedla, že děti miluje a jsou náplní jejího života, až na nejmladší dceru, ke které si neumí najít cestu a přes veškerou snahu jí doslova pohrdá. Je neustále unavená, nespí a často si přeje, aby mohla od všech mateřských povinností utéct. Žena nabyla pocit, že jedná zkratkovitě a nezapojuje se s dcerkou do běžných aktivit, které provádí se staršími dětmi. Svou dceru trestá, když ji neposlouchá a na procházky ji bere velmi zřídka.
Raději ji nechává doma s babičkou nebo s paní na hlídání. Přesto se žena cítí provinile, že svou dceru ochuzuje o běžné aktivity, které dělala se staršími sourozenci, jako různé výlety, nákupy a podobně. Žena se neumí vyrovnat s tím, že čas, který by trávila se svou nejmenší holčičkou sebere starším dětem. Má pocit, že jako matka by selhala a neumí se s tímto problémem vyrovnat.
Sourozenci matku vyčerpali, přesto má přání
Žena svůj postoj k dceři vysvětluje tím, že ji již vyčerpali starší děti a na páté dítě nemá kapacitu, přesto doufá, že se časem její pocity změní, a bude k dcerce chovat větší náklonnost. Ví, že za to dítě nemůže, že se na svět neprosilo, ale přesto je tady. Dcera nemůže za jejich finanční potíže ani za únavu rodičů. Nakonec se žena svěřila s tím, že má jedno jediné přání, a to, aby svou dceru cítila jako „dar“, tak, jak tomu bylo u starších dětí. Přeje si, aby pro ní její malá dcerka byla požehnáním, nikoliv břemenem.
Zdroj: Newsitamea
